Forerův efekt ( též Barnumův) je pojem označující  jev,  kdy je daný popis vlastností  osobnosti sepsán takovým způsobem, že je možné ho akceptovat v podstatě kýmkoliv.  Podstata tohoto fenoménu je zcela prostá a spočívá v pouhém uskupení všeobecných nicneříkajících charakteristik, s kterými se můžeme bez problému ztotožnit. Bezbřehá a lichotivá nejasnost dává prostor naší fantazii a my se můžeme obléknout do líbivých slov jako do slavnostního šatu. Nic zásadního se ovšem o sobě z takovýchto šatů nedozvíme.

   Smysluplnost rozboru písma je po pravdě řečeno nepřímo úměrná množství výskytu ambivalentních a tedy plně akceptovatelných výroků toho kterého grafologa.  Hodnota takové práce je potom mizivá, protože pokud zadavateli nepřinese užitek v podobě jasných rad či upozorněních na citlivá místa, nemá z mého pohledu žádný valný smysl. Vágní rozbor písma nese jenom vágní užitek, sice nikoho neurazí, ale také nikomu v ničem nepomůže. Hranice, po které se člověk, který umí číst v písmu, pohybuje, se tak trochu podobá minovému poli, kde konkrétní znaky svými významy přesahují limity všeobecně akceptovatelných vlastností.  Na kolik dokáže být grafolog výstižný se odvíjí nejen od jeho znalostí a charakterových vlastností, ale i písemného materiálu daného k dispozici. Jsou písma nevýrazná, stejně jako nevýrazní jsou jejich majitelé, jsou písma osobitá, agresivní, úzkostná, napjatá či plná hravosti, jsou písma tolika druhů, kolik je lidských povah. A stejně jako s někým lze mluvit otevřeně a s někým pokus o jasnost vyvolává rekci plnou nevole, stejně tak je třeba zpracovat ten který rozbor.  Nicméně snaha o jasnost o konkrétnost by měla být dominantním prvkem s ohledem na osobnost pisatele, na jeho schopnost přijímat o sobě informace, ať již ty vědomě zpracované, či ty z odvrácené strany jeho duše.