Člověku je dáno duální vnímání jsoucna, neboť člověk sám je v první řadě mužem a ženou. Teprve spojením protikladů dochází k vytvořením jednoty, což velmi dobře zobrazuje monáda jin a jang, kdy každá jedna polovina v sobě obsahuje zárodek té druhé. Mentální vzorec, který dělí celek na dva protiklady nás zásadním způsobem orientuje v chápání světa.  Naše mysl je prostě nějak uzpůsobená a veškeré myšlenkové operace probíhají pod jedním základním vzorcem a tím je, že černá není bílá a jedna a jedna jsou dvě. To je pro nás samozřejmé a jediné možné, bez takového základního rámce by naše myšlení ztratilo pevné základy a lidově řečeno, nemělo by hlavu ani patu.

Proč o tom píši? Protože v rozboru písma se dříve či později srazíme s duálním chápáním významů jednotlivých znaků, či skupin znaků a k tomu je třeba zaujmout obezřetný postoj a potlačit naši přirozenou tendenci k dělení celku na dva protikladné tábory. Tak především je nutné držet na paměti, že každá povahová vlastnost má svou odvrácenou tvář a proto nelze za žádných okolností sklouzávat k hodnocení rukopisu na ose dobrý – špatný, vhodný – nevhodný a podobně. Celkem dobrou pomůckou je představa oné monády jin a jang a pochopení pomocí hlubokého procítění grafického znázornění toho, co nám sděluje. Naučit se vnímat formou pouhé percepce, nehodnotit, nesoudit, nevytvářet si domněnky, prostě nefantazírovat a nepřeceňovat významy znaků a jejich spojitost s povahovými rysy.  Rukopis sám o sobě poskytuje ohromné množství informací o svém nositeli, křečovitá snaha vše nějak vysvětlit a dát do smysluplných souvislostí ničemu dobrému nepřispěje.  Naučme se tedy jen tak vnímat a upozaďme se nejvíce, jak jen to bude možné, je to cesta k pochopení druhého a tedy i sebe sama.

Vnímání tvarů se dá, podle mého skromného názoru, nejlépe ozřejmit na vnímání základních obrazců jako je například kruh nebo trojúhelník, výrazněji na jejich prostorových formách – tedy kouli a jehlanu. Nechci nutit laskavého čtenáři k meditaci, ale bez schopnosti procítění tvarů se nelze smysluplně zaobírat rozborem rukopisu. Každý tvar je výrazem určitého typu energie a proto nějak působí v naší psychice.  Zjednodušeně řečeno, každý z nás volí ze svého okolí i ze sebe přesně takový druh energie, s kterou je spřízněn nebo kterou potřebuje. To je ten důvod, proč je každé písmo originální pečetí svého majitele. Dá se říci, že, vše je pouhým druhem energie, jenž má zástupné formy projevu. Pokud uděláme malou odbočku od písma, tak například reklamní agentury umí s tímto faktem počítat a umí přesně navolit ten správný obal pro ten správný druh zákazníka. Princip je zdánlivě jednoduchý a dá se říci jednou větou „Každý volíme sebe“.  Praktická stránka věci ale už tak jednoduchá není, někdy volíme „sebe“ vědomě a záměrně, jindy zcela nevědomě a jaksi mimoděk. Stejně tak je to i s naším písmem, některé prvky si vybíráme, protože se nám prostě líbí a chceme jejich prostřednictvím vytvářet o sobě zamýšlený dojem, jiné naší zaměřenou pozorností ani neprojdou. V obou případech neznáme pravé příčiny naší volby, prostě se poddáváme potřebě psát právě tak, jak píšeme. V tomto ohledu o sobě lidé zpravidla mnoho nepřemýšlí.

Upřímně řečeno, nejsem si jistá, zda schopnost vnímat tvary na úrovni jejich působení na psychiku je u každého stejně vědomá, nicméně pro schopnost správně analyzovat rukopis je bezpodmínečně nutná. Schopnost empatie není každému dána ve stejné míře, nicméně nějaký dar vcítit se máme každý. Jisté citlivosti se lze, jako ostatně téměř všemu, naučit. Můžeme se naučit vidět dříve přehlížené a chápat to, co pro nás nemělo žádný význam. Svět kolem nás je plný informací a my z nich vědomě vnímáme pouze malou část. Záleží jen na nás, chceme-li to změnit.