Člověk hrozně rád dělí celek na malé části, aby se vyznal. Svět poznání je plný rozličných taxonomií a všelijakých schémat, snad neexistuje nic, co bychom nerozdělili do tříd, kategorií či typologií. Usnadňuje nám to pochopení, zjednodušuje myšlení. Tak si i ve světě grafologie pomáháme  zařazením druhu písma k jednotlivým typologiím, což je logické, praktické a koneckonců pochopitelné. Pokud opominu standardně užívané typologie z oblasti psychologie, pak se dostáváme na půdu typologií vycházejících z různých zdrojů a dělících lidi do tříd podle příslušných znaků.  Zjednodušuje to naše pochopení a usnadňuje popis povah. Ale všechno má své ale a platí pouze v rámci svých možností.

První co se nabízí k nějaké typizaci jsou pochopitelně živly. Budeme vycházet z klasického dělení na dvakrát dvě poloviny a zabývat se ohněm, větrem, vodou a zemí.  Přiřazení k živlům má své opodstatnění, člověk je součástí přírody a je tvořen na stejném principu. Podíl vody v lidském těle odpovídá zhruba podílu vody na této planetě, pokud zem pochopíme jako tělo a oheň za energii života, naše duše je logicky přiřazena větru. Zamyšlení nad živly není jenom takovou jednoúčelovou umělou stavbou, má svůj význam a naše pochopení tohoto základního principu nám může pootevřít bránu mysli a zahlédnout věci v souvislostech dříve netušených.  Člověk je žena a muž, to je první dělení na dvě poloviny, které musíme v naší mysli vykonat. Muž vstupuje při koitu do ženy, takže žena je pasivní a muž aktivní prvek, bez kterého není možný vznik nového života. Voda teče po zemském povrchu, stejně jako krev koluje v našem těle v žilách a cévách, poháněna energií dávající teplo, stejně jako země má i tělo své ohnivé jádro v srdci. A náš nádech a výdech podobá se větru, kdy analogie s jeho intenzitou se sami nabízejí. Pokud si představíme matičku Zemi, tak středem je oheň, od středu směrem ven následuje země, voda a vzduch v jasně daném pořadí. Pořadí vytváří základní schéma vzorce života, na stejném principu je vystavena jakákoliv buňka, vidíme jej na obrazu například jablka nebo vejce. Podobenství není náhodné ani samoúčelné, život, jak ho známe, je postaven na stejném principu. Druhé dělení můžeme položit na základech toho co je pevné a toho, co se pohybuje. Pevné je tělo, v jehož žilách krev teče a pevné je srdce, ten zdroj energie, který ohřívá vzduch, jenž vydechuje. Samotné přiřazení k živlům je tedy podřízeno podobenství s člověkem i Zemí zároveň.  S podobenstvími je to vůbec těžká věc, pokud vezmu nejznámější text plný podobenství, Nový zákon, tak mám dojem, že lidstvo si všímá obsahu a opomíjí předanou informaci uloženou ve formě, kde podobenství reprezentuje základní představu o dualitě všeho, tedy i o poučení formou kázání. Ale to už jsem poněkud více odbočila a s živly to příliš nesouvisí, takže zpět. To co je dané hmotné, materie, je přiřazeno k ženě, neboť ona je pasivní a to co vstupuje, energie, je přiřazeno k muži. Pokud člověk zemře, zůstává tělo i krev, ale člověk již nedýchá a je chladný. Jedno ani druhé není živé, pouze spojení obou vytváří a je životem. Proto pokud uvažujeme o živlech, musíme uvažovat o principech života. Pokud budeme chtít toto schéma naroubovat na schéma intro a extraverze, stability a lability tak nám vznikne následující:

Země – tělo – stálost – žena – stabilita – introverze – flegmatik

Voda – krev – pohyb – žena – labilita – introverze – melancholik

Oheň – srdce – stálost – muž – stabilita – extraverze – sangvinik

Vzduch – dech – pohyb -muž – labilita – extraverze – cholerik

Zajímavé je, že s přiřazením vody a země nejsou žádné problémy, jiná situace nastává s mužskými živly. Zdá se, že nás něco nutí do rovnice protikladů k vodě dosazovat oheň, ale oheň je stabilním prvkem a jeho plameny rozfoukává vítr, naopak tomu rozhodně není. Nicméně je to energie a pojem energie máme jaksi spojený s pohybem, což je pouze mylná představa, kdy zaměňujeme v představách prezentaci za potenciál. Což je ovšem, v obecné rovině, častá chyba v myšlení.

Přiřazování k živlům se používá často a dokonce třeba i v tarotu. I zde se různí autoři těžko shodnou, tedy, všichni se shodnou na tom, že poháry symbolizují vodu, to je asi tak vše. Vlastně mi to přijde poměrně zajímavé, že jediná voda je pro všechny tak jednoznačná. Tarotové karty se dělí na čtyři barvy – kalichy, meče, pentakly a hole. Symbolizují rovněž rovinu rozdělenou křížem dvou rozdělených rovin s jedním středem. Pokud převedeme karetní symboliku na principy životních energií, můžeme se zamyslet nad tím, co je spíše symbolem materie a co energie, co symbolizuje mužský a co ženský princip, co je v pohybu a co je stálé. Analogie s tělem člověka nás spolehlivě dovedou k pochopení symboliky tarotu.

Každá typologie slouží pouze k zjednodušení a usnadnění, největším omylem by bylo chápat ji tedy doslovně. Písmo můžeme chápat ve smyslu živlů, kdy si pomůžeme představou naší Země, kde ohnivým středem je řádek, což se rovná středu a zároveň bodu Já a směrem od tohoto bodu se nám v pevně stanoveném pořadí objevují ostatní živly. Nedomnívám se však, že by meditace nad jednotlivými písmeny patřila do království grafologie, spíše tím otvíráme dveře úplně někam jinam. Jen pro úplnost to sem přidávám. Velmi zjednodušeně si můžeme u písma všímat, zda vyjadřuje více pohyb a tedy energii vzduchu a vody, či se drží středu a tedy ohně a země. Analogie s živly jsou zjevné, všichni si snad dovedeme představit pisatele s ohnivým srdcem avšak pevného jako skála, nebo jeho protiklad vodní tříšť ve vzduchu či zvolna padající mlhu. Hrátkám s fantazií se meze nekladou.

Podobenství nám pouze pomáhá v pochopení, není axiomem, jen myšlenkovým konstruktem, takovými berličkami na cestě k pochopení. Například v barevné typologii užívané v módě se běžně pracuje s pojmy ročních období a je to plně funkční přístup značně usnadňující práci se škálami barev oblečení, doplňků i líčení. Znalost typologie je zkrátka nástrojem, jehož pochopení a osvojení nám ulehčuje orientaci v té dané problematice. Má nám sloužit a ne nás omezovat. Každou typologii je třeba proto takto chápat a nezapomínat na to, že člověk je živá bytost a nevejde se do žádných předem připravených schémat, pouze se k něčemu blíží a od jiného vzdaluje. Typologie slouží k pochopení a usnadnění, ne však ke kategorickému zařazení. Pokud toto budeme respektovat, stane se typologie naším dobrým pomocníkem a nepovede nás cestou  omylů a chyb v uvažování.